Můj vzrušující pracovní den

Pondělí. Den, který nemám ráda. Vůbec se netěším do práce...

Pondělí. Den, který nemám ráda. Vůbec se netěším do práce, otravní zákaznící, především namyšlení chlapi, kteří mi vždy znepříjemní čas v práci. Pracuji v obchodě s pánskými obleky. Takže trošku snobárna. Málokdy přijde někdo příjemný, se kterým by se dalo dobře vyjít. Většinou chodí muži, kterým se pokaždé něco nelíbí, neustále si hledají chyby a vymýšlejí si různé nesmysly. Tudíž neustále jen běhám od zákazníka k zákazníkovi a plním jejich přání. Jsem tu totiž od toho. Ze začátku jsem tuto práci měla moc ráda, ale postupem času mi ji tihle „fešáci“ tak trochu zprotivili.

Dnešní den jsem měla skoro již u konce, zbývala jen hodinka do zavíračky a já se těšila, jak přijdu domů, napustím si plnou vanu horké vody s pěnou, pustím si svoji oblíbenou hudbu a užiju si nicnedělání. Z mého zasnění mě vytrhl muž středních let, kupodivu docela sympaťák. Přišel k pultu, kde jsem stála s bradou opřenou o ruku a tak trošku se „rozvalovala“ po pultu. Když jsem ho spatřila, ihned jsem se narovnala a upravila si své krátké, ale vkusné červené šaty.

„Dobrý den, co byste si přál?“ zeptala jsem se s tak trochu vynuceným úsměvem. „Dobrý den.“ odpověděl a usmál se. „Potřeboval bych slavnostní oblek na ples, je to velká událost a musím reprezentovat, takže rozumíte, že musím vypadat co nejlíp.“ zavtipkoval.

„Ano jistě, chápu, pojdťe se mnou, ukážu vám ty nejlepší a samozřejmě i nejdražší kousky, co tady máme.“ Zavedla jsem ho ke stojanu s krásnými obleky a vytáhla jeden černý. Předvedla jsem svůj do puntíku naučený popis obleku, z jakého je materiálu, na jaké události se hodí, která košile a kravata je nejvhodnější. „Pokud byste měl zájem, máme tu velice dobrý výběr manžetových knoflíčků a kožených pásku. „Jistě, děkuji vám za rady, mohu si oblek vyzkoušet? Mám číslo padesát dva. A jestli byste byla tak hodná a vybrala mi manžetové knoflíčky a pásek do kalhot dle svého uvážení. Určitě vyberete dobře.“ řekl a já mu podala oblek a bílou košili. „Připravím vám ještě kabinku.“ odpověděla jsem a rychle odběhla na druhou stranu obchodu, abych se ujistila, že je kabinka v pořádku.

Byl to za dnešní den nejmilejší zákazník a já nechtěla udělat nějaký přešlap. Mezitím on stál již kousek od kabinek. Vyšla jsem, usmála se a rukou mu pokynula, že si oblek může vyzkoušet. „Kdybyste cokoliv potřeboval, stačí zavolat, ráda vám ve všem vyhovím.“ „Ano, děkuji.“ odpověděl a zmizel za dveřmi zkušební kabinky. Podívala jsem se na hodinky, zbývalo patnáct minut do osmé hodiny a já se zaradovala, jak mi dnešní den rychle utekl.

Doufám, že mu oblek bude pasovat bez problémů a vezme si ho, pomyslela jsem si, když jsem mu mezitím vybírala černý pásek s velkou stříbrnou sponou a knoflíčky téže barvy. Položila jsem je mezitím na pult, když v tom se ozvalo: „Slečno? Mohla byste sem prosím na chviličku přijít?“ „Samozřejmě.“ a rychlými kroky jsem se blížila ke dvěřím v kabince. Stál před zrcadlem v uličce a já se na něj podívala. Měl na sobě bílou košili, kterou neměl celou zapnutou. „Mohla byste mi prosím uvázat kravatu? Já vím, že je to asi hloupé a takové služby svým zákazníkům neposkytujete, ale moc byste mi tím pomohla.“ Na nic jsem se neptala, sice mi bylo trošku divné, kdo mu váže kravatu doma, ale já tu nebyla od toho, abych se vyptávala, ale pomáhala svým zákazníkům.

„Ale jistě, že vám pomůžu, od toho tu jsem.“ Podal mi kravatu a já si stoupla před něj. Zapnula jsem mu zbývající dva konoflíčky na košili a cítila jsem jeho pohled na sobě. Jeho tělo bylo pevné a svalnaté, košile mu obepínala paže a já začala uvazovat kravatu. Jakmile jsem ji doupravila, řekla jsem: „Hotovo.“ Kousek jsem popošla, aby se dobře viděl v zrcadle. Oblékl si i sako a prohlížel se. „Co myslíte, padne mi?“ otáčel se a upravoval si límeček u košile. „Sluší vám, myslím, že tohle je přesně pro vás.“ „Děkuji, jste velice laskavá.“ Opět jsem se podívala na hodinky, ukazovaly za tři minuty osm hodin. „Omlouvám se, ale budeme již bohužel zavírat.“ Vezmete si oblek?“ Otočil se na mě a mlčky ke mně přišel.

Zarazila jsem se a zeptal se mě, kde mám klíče od obchodu. Nechápala jsem a začala mít strach, co má tento od pohledu milý muž za lubem. „To není vaše starost, nemyslíte?“ odsekla jsem. On se jen usmál a s klidem řekl: „Když jste se mi tak hezky věnovala a dobře mi vybrala, rád bych se vám za to odměnil.“ „Odměníte se mi tím, když si oblek vezmete , zaplatíte a odejdete, abych i já mohla jít konečně domů. Mám toho dost, rozumíte?“ Štval mě, ale jeho hra na kočku a myš se i nějak podvědomě líbila. Už nic neřekl a odešel k pultu, šel na jisto, otevřel zásuvku a vyndal klíče. „To budou asi ony, že?“ zatřásl svazkem klíčů nad hlavou. Chtěla jsem se pro ně natáhnout, ale marně, byl mnohem vyšší než já. Rychle šel zamknout a klíče vyndal. „O co vám jde?“ zeptala jsem se strachem v očích a začala se od něj vzdalovat.

„Neboj se, nic ti neudělám, já vím, že je to otřepaná fráze, ale já tě tak trochu znám. Ty mě sice ne, každý týden tu chodím se svými klienty do kavárny a pokaždé tě tu zahlédnu a řekl jsem si, že tě chci poznat.“ „Ale“...začala jsem koktat. „To snad můžete udělat i jinak, nemyslíte?“ „Ne, já tě chci, tečka.“ řekl s jistotou a upřeně se na mě díval. Nevěděla jsem co říct, lichotil mi zájem vysoce postaveného muže. Stála jsem opřená o pult, mlčela jsem a on se ke mně začal přibližovat. Srdce mi tlouklo. Podívala jsem se na něj, on na nic nečekal, chytil mě kolem pasu, přitiskl mě k sobě a vášnivě políbil. Nejspíš čekal, že se odtáhnu, ale já mu polibek opětovala. Bylo na tom něco, co mě lákalo, byla to situace jako z filmu.

Takže jsem si řekla, kolikrát se mi taková příležitost poštěstí, zažít něco nového a vzrušujícího. Chytil mě za zadek, zvedl a posadil na pult. Rozkročila jsem nohy a on se na mě podíval. Mrknul na mě a já se jen usmála. Nebyla potřeba žádných slov. Rozepnul si sako, košili i kravatu. Vše odhodil na zem. Sám mi rozepnul zip na šatech a já před ním seděla v černém krajkovém prádle a botách na podpatku.

Se zálibou si mě prohlížel. Sundal mi podprsenku a stáhnul i kalhotky. Stud byl tentam. Rozepnula jsem mu kalhoty a spatřila, že jeho chtíč je opravdu velký. „Vidíš, jak moc po tobě toužím?“ řekl tiše. Já sklopila zrak a on mi zvedl bradu a opět mě políbil. Položil mě na pult a začal líbat moje prsa, vzal je do rukou a tisknul je mezi prsty, jazykem si hrál s bradavkami a já si užívala jeho pozornost. Poté sjel níž a hladil mi břicho, podíval se na mě a jeho ruka mi zabloudila do klína. Jako omámená jsem sama od sebe roztáhla nohy ještě víc od sebe.

Laskal mi poštěváček a jeho prsty projížděli moji vlhkou mušličku, která lačnila po jeho dotycích. Zavřela jsem oči a nechala se uspokojovat. Po chvilce jsem ucítila jeho jazyk ve svém klíně. Hrál si se mnou tak intenzivně, že jsem blahem začala hlasitě vzdychat. Lízal mě a zároveň do mě vrazil dva prsty. Připravoval si mě pro sebe, pro to, aby mi to mohl udělat podle sebe. Chytila jsem jeho hlavu a víc si ji přitiskla k sobě. Pomalu přestával a narovnal se.

Spatřila jsem jeho velký ztopořený ocas. Měla jsem pocit, že se do mě nevejde, ale při pohledu na něj jsem byla celá roztoužená a chtěla jsem ho mít už už v sobě. Pult byl dostatečně nízký tak, abychom mohli vyzkoušet tuto polohu. Přitáhl si mě blíž k sobě. Vzal si penis do ruky a jemně s ním zakroužil na okraji mé dírky. Zavzdychala jsem. To ho nabudilo natolik, že už na nic nečekal a vrazil ho do mě. Nečekaně, divoce a s velkým chtíčem. Zvrátila jsem hlavu dozadu, byla to bolest snoubící se s rozkoší.

Vklouzl do mě bez sebemenšího problému. Byla jsem natolik vlhká, že moje obavy byly mylné. Chytil mě za boky, jeho přírazy byly tvrdé, ale natolik se mi líbily, že jsem ho stehny objala kolem pasu a dala mu najevo, ať mě nešetří. Líbilo se mu, že jsem vycházela vstříc jeho touze, protože v jeho tváři byl vidět výraz dobyvatele, byl pyšný na to, že mě ukořistil. Byla jsem teď jenom jeho. Najednou ho za mě vytáhl a přinutil mě, abych si stoupla a otočila se čelem k pultu.

Poslechla jsem, rozkročila se a vyšpulila na něj zadeček. Plácnul mě přes něj a roztáhnul mi půlky od sebe. Tentokrát velmi pomalu do mě začal bořit svůj úd, jeho opatrné pohyby ve mně evokovaly čím dál větší a větší rozkoš. Vyšla jsem mu se zadečkem vstříc a chtěla se na něj vysloveně nabodnout. Už nechtěl trápit mě ani sebe. Vrazil ho do mě až po kořen a začal si se mnou divoce užívat. Chytil mě za vlasy a moje prsa se pohupovala do rytmu jeho přírazů. Občas jeho pevná ruka přistála na mé prdelce a já pokaždé slastně zavrněla. Cítila jsem, že se blíží jeho vrchol.

Vytáhl ze mě žilnatý ocas, strhl mě z pultu a přitlačil k zemi. Klekla jsem si a věděla, co musím udělat. Olízla jsem si rty a pootevřela pusu. Díval se na mě a držel si pevně svoji chloubu a rukou udělal ještě pár pohybů, aby mohl dokončit, to co začal. Na moje rty dopadaly kapky jeho semena a stékaly mi po těle. Stále jsem měla pootevřenou pusu a on mi vrazil mokrý ocas do pusy, abych slízala vše, co jsem měla. Když jsem skončila, chytil mě za ruce a já se před něj postavila. Stáli jsme oba nazí v obchodě s pánskou módou, tam, kde denně projde několik zákazníků.

Pokřtili jsme toto místo našim chtíčem. Pohladil mě po vlasech a pomohl obléct. Sám se také oblékl a posbíral oblek i košili ze země. „Vezmu si samozřejmě vše.“ řekl s potutelným úsměvem. Mlčky jsem oblečení zabalila a on zaplatil. Když odcházel ke dveřím, šla jsem s ním a odemkla. V tom jsem se zarazila. „Neznám ani tvoje jméno.“ „No vidíš, jsem Lukáš.“ Podala jsem mu ruku. „Já Daniela.“ „Já vím.“ „Jakto?“ zeptala jsem se s údivem. „Máš to na šatech na jmenovce.“ zamrkal na mě. Při odchodu se na mě otočil. „Brzy tě zase navštívím před zavíračkou. Budu opět potřebovat nový oblek.“ „Přijď, jsem tu pro tebe.“ Teď už se do práce budu každý den těšit, protože vím, že si ke mně přijde nakoupit můj nejlepší zákazník.

Autor: DANA BOUDOVÁ